Víkendovka GaTe
Členové každého týmu byli vysazeni na neznámé místo
s nějakými informacemi o dalším postupu. Lesní lid měl mapu, ale nevěděl,
kde se právě nachází. Trelisané měli GPS souřadnice, které si museli přepočítat,
a navíc jen dvě byly správné a Mágové dostali slovní popis cesty. V tuto
dobu jsem byl v týmu Lesního lidu, abych jim pomohl. Trošku se nám
nepovedlo určit naši pozici a bloudili jsme lesem. Začalo se stmívat a my jsme
docela úspěšně přišli na to, kde jsme, ale nebylo to hezké zjištění. Byli jsme
docela daleko od našeho cíle, kterým byla žerď. Po dlouhé cestě jsme se dostali
na kopec a pod námi leželo osvětlené město. Když jsme se tam vypravili, tak
jsme zjistili, že jsme na místě, kde probíhalo seznamování, takže na samém začátku.
Dojel pro nás Tomáš a všichni kluci jsme se poté sešli na Devět skal, kde byl
už roztopený oheň. Tady už začal velmi originální úvod do celé víkendové akce. Přišel
mezi nás Elf, mág a Trelisan s velice vážným oznámením, tak vážným, že
jsme se všichni zasmáli a byla sranda. Po uhašení ohně jsme se vydali na
dlouhou cestu zpět podle turistických značek, v noci. Trošku jsme se
ztráceli, byla tma a značky nebyli vidět, takže jsme se museli celkem často
vracet, avšak téměř každý si ale našel nějakou společnost a moc hezky si
všichni popovídali a seznámili se spolu. Byla to hezká zkušenost jít
v noci lesem s pár svítilnami. Kolem třetí hodiny ráno jsme dosáhli
našeho cíle a kluci zatím stihli nachystat večeři. V údivu jsme přišli do
jídelny, kde byl jeden velký stůl a u každého talíře byla zapálená svíčka,
všude zhasnuto, na stole plno jídla, každý si mohl vybrat to svoje. Moc
příjemné posezení a dobré jídlo. Já osobně jsem se seznámil už za tento první
den se skvělým klukem. Poté už jsme všichni pomalu ulehli do postýlek,
zachumlali se do spacáků a spali. Někteří měli to štěstí, že spali
v objetí se svým přítelem nebo kamarádem, na jiné to přišli až později J
Pátek ráno, 10:00, příjemné probuzení klidnou hudbou a
pohledem na někoho vedle sebe bylo opravdu hezké ráno. Všichni jsme společně
posnídali v jídelně, kde byl na řadě program dne. Naším úkolem bylo uvařit
oběd. Jelikož byli tři týmy, tak první tým měl za úkol najít dřevo, ovšem pouze
označené a na určeném místě. Byl tu malý háček a to, že souřadnice do GPS jsme
si museli vypočítat z matematického příkladu, který připravil Lubor (velmi
zajímavý příklad, naštěstí nám trošku poradil). Další tým měl za úkol najít tři
zásadní suroviny pro pokrm, dostali k dispozici mapu, tentokrát už
s popisem, a vyrazili. Poslední tým dostal zakódovanou zprávu a popis, jak
ji rozšifrovat, tak si kluci chvíli hráli. Po dešifrování zjistili, že je to
vlastně recept na přípravu tohoto jídla a že budou vařit guláš. Všichni jsme se
sešli asi za čtyři hodiny společně u ohně (někteří už mnohem dříve, tak jsme
vedli diskusi). Vaření probíhalo klidně a jednoduše, takové společné posezení.
Poté jsme odnesli velký hrnec s jídlem dovnitř a obědvali, bylo to
výborné. V další části dne následovala speciální hra s názvem Helena
Kellerová. Nikdo nevěděl, o co půjde, všichni jsme stáli se zavázanýma očima
před zavřenými dveřmi pokoje, kde jsme spali. Poté nás po jednom vodili dovnitř
a usadili na místo. Po tom, co byli všichni uvnitř místnosti, začal se všem
číst příběh o malé holčičce, která byla němá, hluchá a slepá. Kluci se nám
snažili navodit stejný pocit, proto nikdo z nás nic neviděl a nesměl
mluvit, avšak mohli jsme poslouchat a používat hmat. Po každém přečtení části
příběhu následoval malý úkol, například zjistit, jestli okolo nás někdo je,
vzít ho za ruku a otočit se k němu, měli jsme poznat toho člověka pouze po
hmatu a doteků ruky. Nevím, jak na tom byli ostatní kluci, ale já seděl vedle
člověka, který mi na této akci byl a stále je velmi blízký, tak jsem ihned
poznal o koho se jedná. Vrátili jsme se zpět do našeho posedu a dostali jsme do
ruky modelínu, kterou jsme měli rozdělit na dvě části a z jedné
vymodelovat nějakou věc nebo předmět. Následně jsme se měli zvednout a najít
nového partnera po slepu, s kterým jsme se společně snažili něco
vymodelovat a to každý jednou rukou, domluva byla složitá, když jsme nemohli
mluvit a neměli připravené signály, o to to byla ale větší zábava. Dalším
úkolem bylo s novým partnerem nakreslit něco jeden druhému na tvář. Docela
vtipné bylo, že asi polovina kluků malovala se zavřenou voskovkou (včetně mě),
takže jsme se snažili udělat nějaký hezký ornament a ono nic. Posledním úkolem
bylo najít si dalšího partnera a byla puštěna hudba a pokusit se tuto hudbu
vyjádřit tomu druhému. Většina kluků se ve dvojici chytla za ruce a tancovali J. Poté jsme se měli pomalu pokusit
vrátit na místo, kde jsme byli předtím a mohli jsme si sundat šátky z očí.
Opravdu moc hezká hra a dali mi hodně zkušeností a hezký zážitek s dalšími
kluky. Ve čtverci, kde jsme seděli, tak jsme ještě chvilku diskutovali a
ukazovali si svoje výtvory z modelíny, jak ty vlastní, tak ty společné. Večer
jsme měli trošku volnější a byla na řadě společná týmová práce, takže jsme
dostali materiál pro vymodelování postavičky z našeho týmu podle předlohy,
kterou jsme nakreslili předtím na papír, a vybrala se ta nejlepší. Postavičky
jsme „uvařili“ a poté nabarvili, vypadalo to moc hezky nakonec. Začalo se
stmívat a kluci připravili malou noční hru. Byl dost vítr a zima, tak to
zkrátili a trochu upravili pravidla, což bylo fajn. Shromáždili jsme se na
louce a asi 300 metrů před námi bylo světýlko, tam jsme měli dojít a splnit
úkol, o po dál bylo další a pak ještě jedno. Byli jsme posílání jeden po druhém
tmou… bez baterky přímo za světlem, když jsme se dostali k prvnímu, tak
zde byl jeden z kluků a držel pergamen s úkolem: „Vezmi si kartičku a
napiš na ní jméno osoby, na které ti nejvíce záleží“ a kartičku sis ponechal a
šel dál. U druhého světla byl Marek s pergamenem a se zněním: „Vezmi si
kartičku a napiš na ní jméno osoby, které nejvíce důvěřuješ (jiná než
předchozí)“ a kartičku sis zase schoval k sobě. U posledního světýlka
seděl na zemi Tomáš s malou mističkou a řekl: „Teď vezmi jednu
z kartiček, roztrhej ji a vhod do misky, jakoby si toho člověka už nikdy
neviděl, jsem smrt… poté běž zpátky na chatu a přemýšlej, proč si to udělal
takto a ne jinak, dobrou noc“. Všichni, co odcházeli, tak vypadali velice
sklesle až smutně a já se ani nedivím, měl jsem stejný pocit, i když to byla
jen „psychologická hra“, sám jsem tam stál a přemýšlel, co udělat, koho vybrat
a poté mi nebylo moc příjemně. Ale neřeknu Vám, koho jsem vybral, to by si měl
asi každý nechat pro sebe. Po cestě zpět na chatu (těch pár metrů) jsem ještě
zahládl s kamarádem padající hvězdu, byla krásná obloha plná hvězd. Den
končí a my uleháme do spacáků.
Sobota, 8:00, opět velice příjemné probuzení písničkou,
kterou vybral Tom, poté ale měla následovat rozcvička, pár lidem se ale moc
nechtělo z vyhřátých pelíšků. Po dvaceti minutách jsme se sešli venku a
bosí jsme šli na trávu trošku se protáhnout. Sám nemám rád nějaké rozcvičky,
ale toto bylo velice uvolňující a příjemné J pár minut nenáročného cvičení a pak
i trošku ve dvojici. Po skončení ale následovalo další super překvapení a to,
že snídaně byla venku v trávě s nádherným výhledem na krajinu.
Všichni jsme si posedali do trávy a společně se nasnídali, moc pěkný nápad. Asi
po hodince jsme se všichni sešli venku před chatou a bylo na čase vyzkoušení
postaviček v praxi! Na rozlehlé louce byl stůl s bitevním plánem a
cíl hry byl prostý, na způsob hry „Capture the flag“. Ovšem všechny pohyby po
mapě s postavičkou jsme museli vybojovat. Například pro otočku nebo krok
vpřed jsme museli udělat nějaký úkol. Hra byla časově omezená na hodinu a půl a
vyhrává ten, kdo získá největší počet vlajek a donese je zpět na své výchozí
políčko. Všechny týmy byly vzdáleny asi 30 kroků od bitevního plánu a pouze
jeden člen mohl nahlížet do „hlavní mapy“, kde bylo všechno dění a informovat o
pozicích ostatních hráčů a aktuálním umístění vlajek. Šlo hodně o strategii a
rychlost… Po uplynutí doby jsme se dozvěděli výsledky bitvy a měli chvilku
odpočinek. Asi po hodině jsme dostali bojový úkol: „Získat mléko!“ Zní to
jednoduše, ale kde? O tom už jsme měli přemýšlet sami a najít vlastní řešení.
Náš tým zvolil cestu přímou, tak jsme se vydali do kravína podle GPS a podle
našeho navigátora Toma (tichý Tom) J. Byla to velmi příjemná a
uklidňující procházka, po cestě jsme se ještě ujistili u kolemjdoucích, že
jdeme správně. Náš cíl nebylo úplně lehké najít, ale povedlo se a paní
Procházková nám mléko poskytla, takže po hodince a půl byl úkol splněn. Po
cestě zpět na chatu jsme se ještě zastavili na nějaké turistické cestě, kde
byla hezká příroda, skály a výhled. Tom se dobře zorientoval a navedl nás
jinou, příjemnější a kratší cestou zpět. Ostatní týmy byly také úspěšné a každý
tým přinesl asi 2,5 litrů mléka. Jako další program pro nás kluci přichystali
společnou cestu za artefaktem. Jeden tým dostal souřadnice místa určení, druhý
tým zase zprávu, co zde musíme udělat a na třetí tým čekala práce až na místě.
Po pár minutách jsme zjistili, že se vydáme k malému rybníku ne daleko od
nás. Celá výprava se vydala na cestu. Náš cíl jsme objevili velice snadno a zde
již čekal úkol pro třetí tým: „Vyzvednou láhev se vzkazem ze středu rybníka“.
Podmínkou bylo, aby se nikdo moc nenamočil, proto třetí tým měl za úkol
postavit vor z připraveného materiálu. Stavby se úspěšně ujali dva velice
zruční kluci a podařilo se jim postavit relativně stabilní vor pro jednoho
člověka. Dokonce tu byl i dobrovolník, který se hlásil k úkolu doplavat na
voru pro vzkaz. Ovšem vor se v praxi ukázal ne tak stabilní, ale nějak se
úkol zvládnul a my mohli pokračovat v naší výpravě, protože v láhvi
byla podrobná mapa. Pokračovali jsme k bodu, který byl na mapě zobrazen
v podobě šálku čaje, mysleli jsme si, že se jedná o restauraci, kterou
jsme už jednou potkali, ale když jsme dorazili na místo, byli jsme všichni
velmi příjemně překvapeni. Žádná budova, žádná restaurace, pouze les a zde bylo
velice příjemné posezení na dekách uprostřed lesa, už byl podvečer a kluci
zapálili pochodně a svíčky. Ke všemu nám hrála uklidňující hudba a kluci se
převlékli do svátečního. Vypadali velice elegantně a všechny překvapili. Tom
nás obsluhoval, podal nám čaj nebo kávu a všichni jsme si příjemně popovídali. Vašek se ujal vyprávění „O tygrovy“. Nebudu
vám vyprávět, o čem příběh byl, ale bylo to zajímavé. Po vyprávění jsme měli
nakreslit našeho „tygra“, tak jsme dostali voskovky a papíry a pustili se do
práce. Brzy bylo hotovo a jako odměnu nám byl nabídnut dortík :-P. Když jsme
dokreslili, povídali jsme si, co obrázek vlastně vyjadřuje a proč to tak
cítíme. Poté jsme mohli napsat svá přání na velké papíry, zavěšené mezi stromy.
Každý napsal alespoň tři svá přání a bylo zajímavé si je pročítat. Už byla tma
a my měli pokračovat v naší cestě. Zavřeli jsme oči a zaposlouchali se do
hudby, Tom vybral vždy dva z nás a vypravil nás temným lesem na asi
dvacetiminutovou cestu: „Za první hořící svíčkou zahněte doleva, za druhou také
a vydejte se nahoru po louce na nejvyšší bod“. Tato cesta se mi velice líbila,
byla možnost se seznámit i s dalším členem výpravy, když jsme byli sami a
mohli si povídat, také jsme toho patřičně využili. Po dosáhnutí našeho cíle
nahoře na kopci jsme narazili na neznámou postavu, tiše jsme si přisedli a
čekali na ostatní, až dorazí. Byly nám sděleny další informace o artefaktu a
jeho umístění. Ihned jsme se tam vydali, nebylo to daleko, ale zase byla tma a
nikdo neměl baterku. Ještě jedna zajímavost… při této příležitosti už bylo
vidět, že většina z kluků se k sobě hodně měla a dost se jich drželo
kolem pasu nebo za ruce, byl to moc hezký pohled a já také nebyl sám.
V lese začalo pátrání po artefaktu, nikdo nevěděl, jak vypadá, co to
vlastně je. Po pár minutách přiběhl jeden z nás s blikající, kulatou
věcí. Ačkoliv jsme nevěděli, co dál, vrátili jsme se na chatu a zkusili se
zeptat čarodějky. Cesta vypadala velice romanticky… nebe plné hvězd, měsíc
svítil, kluci se drželi za ruce a smáli se… Po dosažení našeho poslední cíle,
kterým bylo ohniště za chatou jsme narazili na čarodějku, která si
v kotlíku vařila nějaký lektvar nebo něco tomu podobného. Právě teď jsme
zjistili, k čemu tolik mléka, v kotlíku se vařil pudink, naše dnešní
večeře. Byl velice chutný a mohli jsme si do něj přidat piškoty, čokoládu nebo
šlehačku. Ale co s nalezeným artefaktem? Dohodli jsme se, že tuto otázku
necháme na zítra a že pro dnešek ulehneme do postelí a vyspíme se na to…
Neděle,
8:00, poslední den celé víkendové akce. Přes noc se udělali docela velké změny
ve spacím pořádku, asi chápete J. A téměř každý se probouzel vedle
někoho nebo s někým, koho začal mít rád. Budíček byl zase ve formě
příjemní hudby a následovala malinká rozcvička. Cvičení ve dvojici bylo moc
fajn. Program pro dnešek byl následující: Bílá trička, která jsme si přivezli
s sebou na chatu se nechaly obarvit a my jsme si měli vytvořit nějaký
potisk. Technikou „savování“. Výsledky byly opravdu zajímavé, to byste museli
vidět sami, ale některá trička se hodně povedly. Například nápisy jako „On je
gay, It’s OK to be gay… nebo různé přezdívky, atd.“. Nedělní závěrečný den byl ve
stylu hodnocení celé akce, tak jsme se všichni usadili na louce a došlo
k poslednímu, konečnému rozhodnutí, co s artefaktem? Shodli jsme se,
že bude lepší ho zničit, když má takovou moc. Velmi ochotně se toho ujal Míra a
vypadal velice nadšeně při likvidaci, ale kdybyste viděli obličeje těch, kteří
ten artefakt vytvářeli… „krásný pohled“ :-D. Po tomto rozhodnutí naše výprava
téměř končí. V kruhu v trávě jsme ještě hodinu zůstali a hodnotili
jak akci, tak ostatní účastníky. Bylo hezké vědět, jaký obrázek si o vás
ostatní udělali za ty čtyři dny. Tento výsledek jsme obdrželi až se závěrečným
úkolem. Nyní jsme se naobědvali, uklidili chatu, vyšli ven a připravili se na
odchod. Po jednom jsme chodili dovnitř a kluci nám ještě řekli pár věcí a
rozloučili jsme se s nimi. Náš poslední úkol byl, dostat se na autobusovou
zastávku a to bez pomoci, jen s popisem. Od této chvíle jsme už neměli
s nikým mluvit a vydat se na svou poslední cestu v tomto víkendu.
Cesta trvala něco málo přes půl hodiny a každý s sebou obdržel pergamen,
který měl otevřít, až bude na místě. Dorazil jsem na místo určení a otevřel
pergamen, kde byly poslední instrukce o tom, kdy jede bus a jak se dostat domů.
V tuhle chvíli jsem se hrozně bál, že se už neuvidím s pár lidmi a že
se nerozloučíme. Když jsem pak uviděl, že ostatní přistoupili k nám, bylo
mi zase fajn. Společně v jednom autobuse jsme dorazili do Nového města na
Moravě, tam jsem se rozloučil a kluci pokračovali do Brna. Bylo mi poté trochu
smutno, ale určitě bych tuto akci podniknul znovu…
Nakonec bych chtěl strašně moc poděkovat celému týmu GaTe. Markovi,
Vaškovi, Lubošovi, Tomovi i naší paní kuchařce, která pro nás připravovala
skvělá jídla. Také všem účastníkům akce, všichni na sebe byli moc milí a
pomáhali si. A speciálně chci poděkovat Mišelovi, který se mě ujal už první
den, jelikož jsem tam nikoho neznal a vyrazil jsem sám do neznáma. Skvělá akce,
nebojte se to taky zkusit J . Pochopíte, že iboys.cz je velice
povrchní způsob seznamování a toto je mnohem lepší a poznáte se mnohem více
s ostatními, když spolu trávíte celý víkend a třeba si i někoho najdete…
Kuba T.
Komentáře
Přehled komentářů
Tým GaTe si dal opravdu hodně záležet. Je vidět, že tato akce v tobě zanechala vzpomínky a zážitky, které nezhynou. Myslím si, že tato akce v tobě zanechá nesmazatelné stopy. Určitě máš na co s láskou vzpomínat a dalo ti víc, než páteční se opití v gay klubu.
Komentář
(Spytihněv Vlídný, 20. 5. 2009 19:48)